Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru (tzv. CCD2)

Evropský parlament schválil Směrnici o smlouvách o spotřebitelském úvěru (CCD2), která zásadně změní regulaci spotřebitelských úvěrů (SÚ).

ČR je nyní povinna přijmout právní předpisy, které budou s touto směrnicí v souladu a které budou účinné nejpozději do 20. listopadu 2026.

Směrnice se mimo jiné nevztahuje na:

• smlouvy o úvěru, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti;
• smlouvy, jejichž účelem je nabytí pozemku;
• smlouvy o úvěru na celkovou výši úvěru vyšší než 100 000 EUR;
• ani na smlouvy o úvěru poskytované podnikatelům.

A jaké konkrétní změny směrnice například přináší?

Rozšířená regulace úvěrových produktů

Nově se směrnice vztahuje také na mikro půjčky a některé specifické produkty (např. úvěry poskytované přes digitální platformy).

Reklama

Jakákoli reklama a marketingová komunikace musí být korektní, jasná a nezavádějící, zejména pokud jde o náklady úvěru nebo celkovou splatnou částku. Kromě toho musí reklama obsahovat jasné a zřetelné upozornění, aby si spotřebitelé uvědomili, že půjčka stojí peníze, a to za použití formulace: „Pozor! Půjčit si peníze stojí peníze“ nebo jiné rovnocenné znění.

Členské státy mají také možnost zakázat reklamy, které považují za rizikové pro spotřebitele, například ty, které zdůrazňují snadnost nebo rychlost získání úvěru.

Předsmluvní informace

Podobně jako u současné regulace směrnice vyžaduje, aby věřitelé poskytovali klíčové informace o úvěru (jako je např. výpůjční úroková sazba a náklady, roční úroková sazba, celková výše úvěru, doba trvání úvěrové smlouvy) viditelným způsobem na první straně standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru (ESIP). Dále bude nutné, aby tyto informace byly přizpůsobeny technickým omezením některých médií, jako jsou obrazovky mobilních telefonů.

Posuzování úvěruschopnosti

Posuzování úvěruschopnosti by mělo vycházet z informací o finanční a ekonomické situaci spotřebitele. Tyto informace by měly zahrnovat alespoň příjmy a výdaje spotřebitele, včetně náležitého zohlednění stávajících závazků spotřebitele, mimo jiné životních nákladů spotřebitele a jeho domácnosti, jakož i finančních závazků spotřebitele. Tyto informace by neměly zahrnovat údaje o zdravotním stavu, včetně údajů o rakovině, ani informace získané ze sociálních sítí. Úvěr by měl být spotřebiteli zpřístupněn pouze tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti naznačuje, že závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru budou pravděpodobně splněny tak, jak smlouva požaduje.

K posouzení úvěruschopnosti spotřebitele by měl věřitel rovněž vyhledávat v úvěrových databázích.

Vzhledem k rostoucím obavám z používání umělé inteligence mají spotřebitelé právo na lidský zásah věřitele, pokud posouzení úvěruschopnosti zahrnuje automatizované zpracování.

Finanční vzdělávání

Aby se zvýšila schopnost spotřebitelů činit v otázkách zodpovědného přijímání úvěrů, musí členské státy prosazovat opatření na podporu vzdělávání spotřebitelů, pokud jde o zodpovědné přijímání úvěrů. Dále je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti. 

Horní hranice poplatků

Směrnice požaduje stanovení horních hranic pro zápůjční úrokové sazby, roční procentní sazby nákladů (RPSN) nebo celkové náklady úvěru pro spotřebitele.

Ve snaze posílit ochranu spotřebitele by měla být zavedena vhodná opatření (jako jsou stanovení horních hranic nebo určení sazeb považovaných za lichevní), která budou účinně předcházet nekalému jednání a zajistí, aby vůči spotřebitelům nebyly uplatňovány přehnaně vysoké zápůjční úrokové sazby, RPSN nebo celkové náklady úvěru pro spotřebitele.

Výše těchto hranic bude v rukou jednotlivých členských států EU.

Opatření týkající se shovívavosti

Vzhledem k významným dopadům exekučních řízení na věřitele i dlužníky směrnice požaduje, aby věřitelé aktivně přistupovali k řízení úvěrového rizika již v jeho rané fázi a přijali potřebná opatření, která zajistí, že budou uplatňovat přiměřenou shovívavost a pokusí se situaci vyřešit jinými způsoby ještě před zahájením exekučního řízení.

Opatření shovívavosti by měla zahrnovat změnu podmínek původní smlouvy o úvěru a mohla by zahrnovat úplné nebo částečné refinancování smlouvy o úvěru. Změna těchto podmínek by mohla mimo jiné zahrnovat: prodloužení doby trvání smlouvy o úvěru, změnu druhu smlouvy o úvěru, odložení úhrady všech nebo části splátek na určitou dobu, snížení zápůjční úrokové sazby, nabídku platebních prázdnin, částečné splacení, přepočet měny a částečné odpuštění dluhu a jeho konsolidaci.